Silvestr 2004
Warning: Use of undefined constant pullquote - assumed 'pullquote' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /web/htdocs/www.hajtmar.cz/home/www/wplisaj/wp-content/themes/beastblog-v2/single.php on line 10
aneb pohled shora…
Už na jaře 2004, když jsme opouštěli Pekařov, jsme věděli, že to byla poslední sezóna Jindřišky a Šimona Bartfayových. Sice jsme věděli, že chatu převezme nějaký jejich známý, ale netušili jsme, co všechno z toho vyplyne. Proto jsme po vánocích jeli do Pekařova docela napjatí a zvědaví, koho tam vlastně potkáme. Uklidnili jsme se hned po příjezdu, když před chatu vyběhl takový vousatý diblík se štamprlaty v ruce a začal nás vítat. Pochopili jsme, že chalupa je ve správných rukách a začali jsme se vybalovat. Vzhledem k tomu, že asi polovinu osazenstva chalupy jsme neznali, byla tu atmoféra poněkud nesmělá a z velké části jsme se potkávali jen u snídaně a večeře. Jinak probíhala většina týdne ve znamení hledání sněhu, který ne a ne padat. A tak se jezdilo, kde se dalo.
Pokud mám mluvit za sebe, oťukávali a poznávali jsem se docela pomalu. I když děvčata mne zaujala (jak jinak) hned svými půvaby a u chlapů to bylo různé. Hlavně jeden z nich, takový podsaditý a věčně vysmátý chlapík, kterého nebylo možno přehlédnout ani přeslechnout a jehož konzumační lístek připomínal fabriku na ploty.
Další ostatní zaujali hlavně Jardu, když zjistil, že dole muzicírují. Ale jinak se osazenstvo chalupy v podstatě rozdělilo do dvou skupin, které sídlili každá jinde. Jedna skupina v jídeně a druhá ve sklepě v klubovně a každá se bavila po svém. Jakýsi průlom nastal o Silvestru, když jsme usoudili, že je lepších deset čísel v Pekařově, než půl metru na Klepáčově a když vlekaři pustili šlepr, rozjezdili jsme tu trošku sněhu na sjezdovce během necelé hodiny. Večer po našem tradičním výstupu na Pekařov Hill nastala jako vždy v tuto dobu bobovačka na silnici, kde se už spontánně zapojili obě skupiny. Hlavně si to užili příznivci rychlostních sjezdů na řízených bobech, kteří dokázali vyvinout obdivuhodnou rychlost.
Po uložení ratolestí ke spánku pokračovala volná zábava částečně v jídelně a částečně v klubovně, kam se přesunula už i část horní party a kde večer pokračoval muzikou. Poslední co si pamatuju, byl Jelenův živý klip „Já jsem člověk sexuálně deviovanej…„, který Jeliš podal s takovým nasazením a prožitkem, že mi jen spadla brada a vedle mne jen vzdechla nejmenovaná I.H. : „Tak tohle nerozdejchám!“. Ale rozdejchala. Jak tohle bude asi pokračovat…???
Pavel K.
