Drakiáda 2006
Warning: Use of undefined constant pullquote - assumed 'pullquote' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /web/htdocs4/hajtmarcz/home/www/wplisaj/wp-content/themes/beastblog-v2/single.php on line 10
Děkuji zakladatelům Pekařovské kroniky za laskavost, se kterou mně přidělili popis posledního pekařovského klání. Vím, proč tak moudře rozhodli. S ohledem na sklerózu, která prý začíná už v 6-ti letech, bych měla s popisem starších akcí opravdu lehké problémy.
Do Pekařova jsme přijely s Leuškou až v pátek, takže jsme propásly velkolepé oslavy pátých narozenin malého Ády.
Standartně jsme kufrovaly. Nikdy nedokážeme dojet po dálnici bez problémů ani do Olomouce. Tentokrát nás sice omlouvá mlha(lze to ověřit na meteorologických stanicích), ale i tak se nám vysněná Olomouc spíše vzdalovala než přibližovala. Zjevila se až po průjezdu Křenovicemi a dvou průjezdech Vyškovem- tam a zpět. Když jsme nakonec zhlédly ceduli „Šumperk“, byl to orgasmus!!!
Po bohatém občerstvení na benzince jsme – krom ztráty a znovunalezení peněženky a brýlí -což jsme Vám barvitě vylíčily- neměly už naštěstí žádné průšvihy. Pravda je, že na té benzínce na nás nikdy nezapomenou!!!! Potom jsme ještě hledaly Pekařov někde v lese, ale nakonec se nám naštěstí zjevil na správném místě.
Večer se mi líbil, přestože byl – pro mne a skupinku sedících v jídelně- netradičně nehudební. Pokud budete potřebovat řešit nějaká choulostivá téta, klidně se na mě obraťte. Ráno jsem totiž s Leuškou probírala o čem šla večer řeč, a měla jsem opravdu dojem, že jsem byla na jiném místě a jiném večírku. Asi mě ten Rýnský ryzlink sedl.
Přecijenom jsem se druhý den v poledne domastala silou vůle do svislé polohy a přesunula se dolů, kde vrcholily ústní přípravy na štupování.
Po náročných teoretických přípravách jsme se odebraly ke Krejčí(řů)m-kam jinam, když šlo o zašívání?? Pak už to jen frčelo a kecy naplnily skutky. Zašívalo se jak o život.
Myslím, že špatné povětrnostní podmínky nahrály některým aktérům odpolední drakiády.
Protože- i kdyby byl tajfun Hurikán, asi by jejich výtvory stejně nevzlétly. Zde je však nutno ocenit ty tatínky, kteří věnovali výrobě vlastních draků svůj čas, protože děti to ocenily a byly na ně patřičně hrdí. Otcové, kteří zakoupili profesionální výrobky se potom museli o to více snažit na bojišti. Oč méně doma lepili a stříhali o to rychleji museli běhat.
V mých očích byli však všichni tatínkové vítězi. Moc se snažili, aby si o nich jejich ratolesti už v ranném věku nemysleli, že jsou neschopní blbci a snažili se tuto časovou hranici oddálit.
Zářily ovšem výkony Hajtmarů. Nevím, jak to v lůně rodiny funguje, ale pravda je, že drakový park měl Jarda nejlépe připravený a načasovaný. Ať to byl drak ručně vyrobený, nebo profesionální, udrželi ho ve vzduchu nejdéle. Zde už asi nehraje roli povětrnost, ale síla rodinného klanu…. . . Večer se udělovaly diplomy. Jury byla spravedlivá. Většinu vyžrali Hajtmaři, ale oni si to fakt zasloužili.
A tak jsem si zahrála na Halinu Pavlowskou a shrnula vše do hesla :
BEZ VĚTRU CHTÍT DRAKA VZNÉSTI
NA TO TŘEBA VELKÉ ŠTĚTSÍ ….
PAK UŽ JENOM RYCHLÉ NOHY
POMOHOU MU DO OBLOHY ….
Večer jsme strávili zase v jídelně, ale opět se mi, přátelé, můžete svěřovat, nepamatuji si vůbec nic. Leuška mě o tom znovu ráno přesvědčila. Potěšila mě však sdělením, že jsem při odchodu do hajan působila „poměrně“ svěže, takže si výčitky svědomí mohu ponechat na jiný večírek.
Dokonce jsem se dozvěděla, že existují jakési kotelní „sešlosti“, kde se v hutném dýmu cigaret a kotelních spalin řeší světové, globalizační a politické problémy. To se mi ulevilo, že alespoň někdo to řeší.
Neděle byla klidná a milá. My jsme si s Jeliši, Krejčíři a jejich neodolatelnými chlapci vyšli na procházku dolů k hřbitůvku a kapličce. Lesní cesta je lemovaná oázami pasek, které jsou obehnané vodivými dráty. Tomáš tisíckrát říkal chlapcům, že dotek bolí a tak už jenom zbylo čekat, který z nich nebude věřit. Byl to Áda. Pláč se dlouho rozléhal tichým lesem …
Tadeáš nám taky práskl, že Áda mydlil malého Jeliše. To mne ubezpečilo o tom, že vývoj dětí je zcela v pořádku. Vyvodila jsem z toho závěry : nejmladší Tadeáš je zatím pln spravedlnosti a ideálů, takže v duchu té spravedlnosti práská. Áda si zase užil slávu z nabytého vyznamného výročí a zkusil svou sílu na Jelišovi. Malý Jeliš, který je zatím ze všech dětí nejmoudřejší, a to vše už má za sebou, se nechal ztřískat Ádou a tím projevil sílu nejstaršího. Přátelé, co se týká našich, respektive Vašich dětí, jsme v té nejlepší společnosti….
Jeliš starší vyslovil absolutně úžasnou větu, která završila poklidnou procházku :“ naše potomky pokřtíme v kostelíku v Žárové – a pak to zalijeme !!!!“ Takže jim držíme palce, aby vše dopadlo dobře, protože dostaneme nejenom dva malé úžasné členy do party, ale ještě budeme pařit ………. .
Dojemně jsme se loučili a já jsem si v duchu slibovala, jako vždy, že na příští Pekařov se už fakt musím dokonale připravit, abych ty diplomy nedostávala jenom ze soucitu.
Dopadlo to jako pokaždé : zprávu píšu dnes ráno a hned potom poběžím do kšeftu koupit lampiony. Leuška mezitím chystá dárečky a v rychlosti dodělává a tiskne diplomy. Zpocená si s ní sednu do auta a začneme tradičně hledat Olomouc…. .
Ale do nového roku si dám znovu předsevzetí, že na příště se už fakt polepším …
Yvonna a Lea – Hawerlandky
